|
SVĚTOVÁ VÝSTAVA
PSŮ 2010
DÁNSKO – HERNING
24. – 27.6.2010
Groomline´s MOST DELICIOUS MARABOU – alias GULIVER
SVĚTOVÝ
VÍTĚZ MLADÝCH 2010 – CAC
Vánoční
svátky jsou pro mne časem, kdy vymýšlím, kam v dalším
roce pojedeme na výstavy. Kromě klasicky českých
výstav jsem vybírala i zahraniční. Když jsem se
dostala ke Světové výstavě v dánském Herningu,
první reakce byla NE, tak daleko nepojedu. Mají to
blízko i seveřané, kde jsou bišonci na vynikající
úrovni. Tím jsem celou záležitost pustila z hlavy.
V polovině března jsem on-line sledovala anglickou výstavu
Crufts, kde české barvy hájila má přítelkyn ě Katka Seidlová s aljašským
malamutem RASTA MAN Shamanrock z vlastního chovu. Stala
se snová věc RASTA vyhrál a získal kromě jiných
titulů i BOB. Ve stejný den mně přišel email od
chovatelky mého Gulivera paní Jennifer Schmidt, zda s
ním jedu na
„ světovku“, že ona jede, a že by bylo prima se
setkat.
Začala jsem o tom uvažovat. Na internetu jsem nahledala
propozice. Na bišonky byl vypsán pan rozhodčí Carlos
Fernandes-Renau ze Španělska. Po dedukci, že ve
Španělsku se bišonci, takřka nechovají a pan rozhodčí
by tím pádem nemusel být ovlivněn známými obličeji
(nemělo by se tak dít, ale všichni víme, že se tak
občas děje). Tímto bylo rozhodnuto, že tedy jedeme.
Další věc, ale byla jak a s kým se tam dostat.
Napadla mne ihned Kačka, protože její plemeno se
vystavovalo ve stejný den, jako bišonci. Za 2 dny když
se vrátila z Anglie, jsem jí volala gratulaci a hned se
zeptala, jestli jede
„ světovku“. Řekla, že ano, a že mohu jet s nimi.
Bylo rozhodnuto. Do Herningu s Guliverem jedeme.
Od onoho rozhodnutí uběhly tři měsíce. Mezitím
Guliver vyrostl v pěkného kluka, s velmi kontaktní
povahou a výstavními předpoklady. Získal ČESKÉHO
JUNIOR ŠAMPIONA, 3x BOB, 5x JBOB atd…
V polovině června, jsem ale začala mít pochybnosti.
Má to cenu tam jet, takových kilometrů? Vše byla velká
neznámá. Organizátor informoval pouze o počtu
bišonků a kolik majitelů z kolika zemí se bude účastnit.
Z mého
pohledu vlastně žádné informace. Odjezd se blížil.
Ve středu jsem Gulivera vykoupala, vyfénovala a pak
více, jak 5 hodin s  malými přestávkami na odpočinek
střihala a střihala a střihala. Ve čtvrtek jsem pro
změnu balila a balila a balila věci s sebou. V pátek
25.6. jsem dopoledne Gulivera překoupala „
zastřihla“ neexistující vylezlé chlupy z jeho nastřihaného
kabátku. Ve 14.15 přijela Kačka s přítelem Honzou a
třemi malamutími slečnami. Naložili jsme vše
potřebné a po půl třetí vyrazili směr Dánsko.
Cesta plynula příjemně, vždy po třech hodinách jsme
venčili a napájeli naše miláčky. Krátce před půl
třetí hodinou ranní jsme již parkovali před výstavištěm.
Měli jsme v úmyslu se vyspat v autě, ale asi
předstartovní horečka způsobila, že nikdo z nás
doopravdy nezabral. Před pátou hodinou se Honza s Kačkou
rozhodli, že pomalu nanosí své saky paky k jejich
kruhu, který byl umístěn na venkovní ploše. Před
sedmou hodinou mě a Gulivera odvezl Honza před bránu,
kde byl určen vstup pro nás. Hned u vchodu jsem se
srazila s Patrikem Panýrkem s akitou a mopsíky. Byl zde
již den před tím a tak mě překvapil informací, že
katalog je nutné si zakoupit za 8 €. No potřebovala
jsem jej a tak jsem se smířila s jeho koupí, i když
jsem se s tím zatím nikdy nikde nesetkala. Úderem
sedmé hodiny jsme byli vpuštěni do areálu. Byla jsem
první, kdo se dostal k paní, která katalogy
prodávala. Podala jsem jí svých 50€ neboť menší
bankovku jsem neměla. Začala si něco počítat na
kalkulačce a k mému údivu mně podávala peníze na zpět
v dánských korunách. „Tak to teda ne“ povídám
jí česky, „dala jsem Vám eura, tak mně vraťte v
eurech“. No nechtěla, ale spíše nerozuměla mé
zvonivé češtině, znovu přepočítávala a znovu mi
podává jejich měnu a já zase na to že tedy ne.
Začala mi dlouze něco vysvětlovat v dánštině,
angličtině, němčině. Celá situace mě začala nudit
a tak jí povídám: „milá slečno vraťte mně mých
50 €, když nemáte drobné nazpět“. Nechápavě na
m
mě koukala. Říkám jí, „hlavně že umíte 150 světových
jazyků a česky neumíte“. K mému údivu mi podala
mou bankovku, mávla rukou a já mohla odejít i s
katalogem.
S celou bagáží na kleci a s Guliverem jsem po chvíli
vstoupila do haly, kde byl náš kruh. Byla jsem zde
úplně první. Vybrala jsem si strategické místo a asi
dalších 15 minut se odhodlávala podívat do katalogu
na soupeře. Přihlášeno bylo 54 bišonků. Ještě
doma jsem si dělala různé propočty samozdřejmně
úplně scestné. V tu chvíli mi bylo až do breku a dojímala
se svou sebelítostí. Sedím tu sama, nikdo známý,
tolik najetých kilometru a s Guliverem ve třídě psi
ze zvučných chovatelských stanic PETIT AMI,
WINTERLUDE´S, DIAMELLA, KEYMAKER´S atd. Před osmou
hodinou se hala začala plnit. Všichni vystavovatelé začali
česat a do nekonečna stříhat. Čekalo mě milé
setkání s Viktorií, milou Švédkou, která má bratra
Gulivera, kterému říká Tobby. S paní Pauline Johns,
majitelkou Guliverova otce krásného Bulleta, s ruskými
vystavovatelkami a mnoha jinými, s kterými se znám buď
osobně, nebo z e-mailů. K mému překvapení jsem vedle
u kruhu viděla manžele Kračkovi s havaňáčky. Setkání
s panem Konrádem a Olou (chovatelkou naší EMILY z
Nieba) z Polska, mě dostalo z „ deprese“, že jsem
tu úplně sama.
Vzala jsem Gulivera, proběhli jsme se po kruhu, aby se
vyřádil, pak jsem jej rozčesala, zastřihla ojedinělé
vylezlé chloupky a dala jsem jej do klece, aby se
prospal. Před bišonky šlo ještě 30 boloňáčků. Stále
jsem měla pocit, že všichni ti bišonci kolem jsou
mnohem kvalitnější a krásnější.
Ještě než začnu psát o posuzování bišonků je
třeba zmínit systém zadávání titulů v Dánsku.
V jednotlivých třídách to znamená mladých, mezitřídě,
otevřené, pracovní, šampionů a veteránů se zadá
známka a pořadí. Jedinci, kteří té v které třídě
získají ocenění výborná 1. postupují dál do soutěže
o jediný CAC, který se pak následně zadá (v dánštině
CERT). Do klání o CAC, ale nenastupuje výborný 1. z třídy
šampionů. Dále je postup stejný jako u nás. O CACIB
nastupuje výborný 1. z mezitřídy, třídy otevřené,
pracovní a šampionů. Pokud, ale CAC získá např. pes
z mezitřídy jde do soutěže o CACIB už jen s výborným
1 ze šampionů - tento jde vždy o CACIB bez ohledu, kdo
CAC získal. Pes ze třídy otevřené a pracovní
vypadává ze hry. Pokud by ale CAC získal pes z
mladých nebo veteránů, o CACIB jdou v tu chvíli všechny
třídy dospělých. V případě zadávání BOB jde
soutěžit CACIB pes a fena. Pokud jeden z CACIBů nezískal
CAC (např. CAC získal pes z mladých, tak se k CACIBům
připojí on, nebo CAC získá veterán, tak se připojí
veterán). O tento jeden CAC (CERT) soutěží psi a feny
zvlášť. Ještě stojí za zmínku, že po třídách
štěňat a dorostu nastupují šampioni a až pak následně
ostatní třídy mladých, mezitřída, otevřená a
pracovní. Má to svou logiku. Rozhodčí si udělá
obrázek o plemeni, a podle šampionů nasadí laťku následných
ocenění.
Přesně v 9.30 hodin začalo posuzování boloňáčků.
Pozorovala jsem pana rozhodčího, jaký je jeho systém
posuzování, abych si udělala představu, jaké jsou naše
šance. Bylo vidět, že ví, na co se má zaměřit a
jeho posuzování bylo dobře čitelné.
V době, kdy se začal zadávat BOB u boloňáčků, jsem
nyní už v úplném klidu vyndala Gulivera z klece a
posadila jej na stolek. Po rozkartáčování a
nezbytných úpravách a nasazení vodítka již bylo v
plném proudu posuzování bišonků šampionů. Ze svého
stanoviště jsem měla pěkný přehled. Zvítězil
Keymaker´s MAJOR HAT TRICK, který později získal -
SVĚTOVÉHO VÍTĚZE 2010 a BOB.
Tak a je to tady. Beru Gulivera a vstupujeme do kruhu.
Srovnaná řada a 10 mladých psů. Vteřinku mnou zase
proběhly pochyby. Rychle jsem je zaplašila a
soustředila se na Gulivera.
Pan rozhodčí
naznačuje, abychom obešli dvě kolečka a podle
katalogových čísel přistoupil k individuálnímu
posouzení. Měla jsem dostatek času se soustředit a
prohlížet si soupeře, jak v postoji, tak v pohybu.
Někteří, které znám z fotografií, vypadají výborně
ve statice, ale jejich pohyb je krátký a drobivý.
Znovu se mi potvrdilo to, proč se snažím chovat bišonky
ve výškové hranici okolo 27 - 28 cm, a proč
pravděpodobně ti velmi malí zde nedosáhli na mety
nejvyšší. Prosím všechny, aby brali na zřetel, že
je to jen a jen můj názor, se kterým nemusíte
souhlasit, ale letošní světová výstava mně dává
za pravdu. Pravděpodobně si to uvědomují i jiní,
protože jsem se dozvěděla od ruských vystavovatelek,
že se uvažuje o vyjmutí pasáže ze standardu
bišonka, která říká „ menší velikosti se dává
přednost“ je jasné, že to bude nějakou dobu trvat,
než se tato úprava případně schválí na FCI. Pokračujme
dále. Pes před námi jde ze stolku na posouzení v
pohybu. Beru Gulivera do náruče a stavím jej na
stolek, srovnám končetiny, dám jej do postoje a čekám
na individuální prohlídku. Pan rozhodčí nejprve z
dálky si 3 metrů soustředěně Gulivera prohlíží.
Poté přistupuje k individuální prohlídce. Jsem mile
překvapena postupem prohlídky. Kontrola skusu, přeměření
mozkovny a nosu prsty, kontrola délky uší, a zda je
plochá mozkovna, kontrola délky a síly krku,
následuje osahání hrudníku, kontrola uložení
lopatky, lokte a zápěstí. Pokračování přes záda,
bedra k zádi, prohmatání ocasu a kontrola jeho
nasazení, osahání zadních končetin a pohled na ně z
boku i zezadu, kontrola zbarvení nášlapných polštářků
na končetinách. Zkoumání kvality, čistoty a údržby
srsti. Po ukončení prohlídky se jde Guliver ukázat v
pohybu. Od a k panu rozhodčímu, zastavení před ním,
poté kolečko a zařazení mezi již posouzené soupeře.
Po ukončení individuálních prohlídek jsme vyzvání
k oběhnutí kolečka a pan rozhodčí posílá na první
místo Gulivera a na další tři katalogová čísla
14491, 14490 a 14495. Opět dvě kolečka a Guliver získává
titul SVĚTOVÝ VÍTĚZ MLADÝCH 2010 – WWJ 2010.
Druhý se umisťuje Diamella MADE IN MAADE majitelky
Anette Aulik vedený jeho chovatelkou Jaana Karennaa na třetí
místo jde psík Keymaker´s YOU ROCK MY WORLD chovatelky
a majitelky Elina Keinänen a na čtvrtém místě v
pořádí Victoire´s PINA COLADA majitel Wivi-Anne
Olsen (chovatelská stanice PETIT AMI). Myslela jsem si,
že co se týče vystavování a titulů, tak mě už nic
nemůže až tak moc rozhodit, ale mé slzy se nedaly
zastavit, tak jako pocit nebývalého štěstí. Později,
kdykoli jsem se na Gulivera podívala, se mi slzy znovu a
znovu hrnuly do očí. Převzetí pohárku, kokardy a
odchod. Velké gratulace. Jen pro zajímavost, ani jedna
gratulace od soupeřek na pořadí. No, ale i takové je
vystavování psů. Ihned volám Olince Dmejchalové,
(kdo čtete mé články, jak si jistě vzpomínáte, se
mnou jela pro Gulivera do Švédska), která obratem
volá tuto úžasnou novinku všem zainteresovaným.
Poté jsem musela počkat, až bude doposouzena mezitřída
a třída otevřená (kterou vyhrál psík Viktorie,
která má bratra Gulivera - moc jsem jí to přála)
protože Guliver šel do klání o CAC (dánsky CERT) s
jejich vítězi. Další milý šok - získáváme jej.
Má euforie nezná mezí. Je to bonus navíc. Poslední
vystoupení v kruhu o BOB, kolečko a BOB získává
psík Keymaker´s MAJOR HAT TRICK - majitelka Jonna
Salomaa z Finska.
Ke konci mne
čekalo ještě jedno velké překvapení, když se u
kruhu objevila má přítelkyně Danina Šejvlová a
Martinou Trávníčkovou majitelkou časopisu PLANETA ZVÍŘAT,
díky které mám překrásné fotografie.
   
Je konec. Loučení
s přáteli, focení. Jsem šťastná, dopadlo to úžasně.
Guliver s mnoha jmény Gumídek, Guma atd… je můj
princ, kterému je ale úplně jedno, co právě dokázal.
Můj obrovský dík patří jeho chovatelce paní
Jennifer Schmidt ze Švédska, že mi jej loni
přenechala. Děkuji Kačce a Honzovi, že jsem s nimi
mohla jet, panu rozhodčímu Carlos Fernandes-Renau,
který ocenil Guliverovi kvality a v neposlední řadě
těm, kteří drželi palce. DĚKUJI.
Okolo 15 hodiny pro mě přijel Honza. Dovezl mě do
malamutího tábora. Po 18. hodině jsme vyrazili směr
Praha. Po cestě jsme v Německu přespali v hotelu. V
neděli ve večerních hodinách jsme u mě před domem v
Modřanech a já jsem šťastná. Jsme sice unavení, ale
doma a v pořádku plni dojmů.
Slapničková Ivana.
KOMPLETNÍ
VÝSLEDKY ZDE
 |
 |
 |
| Cesta
domů |
Malamutí
kamarádka |
V
hotelu |
|
